Home » Blog » Rozhodnutí NSS o zákazu tance

Rozhodnutí NSS o zákazu tance

Nejvyšší správní soud rozhodoval 22. prosince 2021 o návrhu na zrušení mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. srpna 2021, a to v části týkající se provozoven stravovací služeb, hudebních, tanečních, herních a podobných společenských klubů a diskoték, heren a kasin. Navrhovatel nesouhlasil s nastavenými pravidly, že

  • zákazníci jsou vždy usazeni a je mezi nimi odstup alespoň 1,5 metru;
  • u jednoho stolu sedí nejvýše 6 osob;
  • maximální počet zákazníků je dán počtem míst k sezení;
  • provozovatel aktivně brání shromažďování osob ve vzájemní vzdálenosti menší než 1,5 metru;
  • tanec je podmíněn očkováním, prodělaným onemocněním, RT-PCR testem nebo rychlým antigenním testem ne starším než 24 hodin před vstupem do provozovny.

Soud se zabýval tím, zda tuto dílčí část opatření lze podřadit pod zbytkovou kategorii „dalších protiepidemických opatření” dle § 2 odst. 2 písm. i) pandemického zákona, resp. „další určité činnosti k likvidaci epidemie” dle § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví. Jak uvedl, při posuzování je potřeba vycházet z výkladového pravidla eiusdem generis, stejného druhu, které se aplikuje u demonstrativního výčtu, kdy musí významově odpovídat položkám výslovně uvedeným ve výčtu, a to jak z hlediska povahy takové činnosti a jejího vztahu k účelu úpravy, tak z hlediska intenzity zásahu do práv adresátů. 

Soud dal za pravdu navrhovateli v tom, že v bodě 3 mimořádného opatření jsou stanovena pravidla společně pro různé typy provozoven, která se z hlediska činnosti poměrně výrazně liší. V restauracích je většina zákazníků po dobu svého pobytu usazena, oproti tomu hudební a taneční kluby lidé navštěvují především za jiným účelem, než je konzumace jídla u stolu. Je tedy nutné zohlednit podstatu a běžné fungování provozoven, neboť pro příkaz usadit zákazníky a nepřipustit více osob, než je míst k sezení, má pro hudební či taneční klub zcela odlišný význam než pro provozovnu jinou, když v případě klubu se může jednat o významné omezení až znemožnění činnosti.

Jako jediné pravidlo z výše uvedených u soudu obstála povinnost, aby u stolu sedělo nejvýše 6 osob.

Co se týče ostatních pravidel, tedy povinnost usadit zákazníky, nepřipustit v provozovně více osob, než je míst k sezení, aktivní bránění shromažďování osob v menší vzdálenosti a umožnění tance jen některým osobám, soud shledal, že jdou nad rámec podstaty opatření a v případě hudebních a tanečních klubů překračují účel a není možné je považovat za typově obdobná, neboť zasahují do práv provozovatele mnohem intenzivněji, než výslovně předpokládaná opatření, a nejsou jen dalším protiepidemickým opatřením představujícím méně významné zásahy do provozu, ale naopak jsou významným omezením činnosti provozovatele, čímž nebylo naplněno kritérium podobnosti v intenzitě zásahu do práv adresáta.

Soud dále ověřoval, zda zmocnění pro danou regulaci lze odvozovat z jiných ustanovení pandemického zákona, a ani v tomto ohledu opatření neobstojí. Co se týče zákona o veřejném zdraví, resp. použití jeho ustanovení § 69 odst. 1 písm. b) či i) soud uvedl, že mimořádné opatření při epidemii či nebezpečí jejího vzniku lze vydat pouze tehdy, pokud cílem je zákaz nebo omezení styku skupin osob podezřelých z nákazy s ostatními osobami, a není-li ohniskem nákazy celá Česká republika, nelze automaticky předpokládat, že osobou podezřelou z nákazy je každý.

Soud se tak s věcí vypořádal v duchu některých svých dřívějších rozhodnutí – vůbec nehodnotil otázku vhodnosti či správnosti napadeného opatření, ale pouze řekl, že určitý druh omezení může představovat svého druhu zákaz, k čemuž není ministerstvo zdravotnictví pandemickým zákonem zmocněno (ač ministerstvo dříve považovalo zákaz za k dokonalosti dovedené omezení).

Ministerstvo zdravotnictví se v opatření účinném od 3. ledna s tímto rozsudkem vypořádalo tak, že pro povinnost usadit zákazníky a nepřipustit v provozovně více osob, než je míst k sezení, stanovilo mechanicky výjimku pro hudební a taneční kluby a diskotéky. Ministerstvo si tak zjednodušilo práci a vůbec se nezamýšlelo nad tím, že tyto podmínky i nadále mohou být nadměrně omezující pro jiný provozovny spadající do tohoto bodu 3 opatření. Nasnadě jsou například klasické bufety či hospody, kde se konzumuje takzvaně na stojáka.